Jedna, dvě, COVID jde, COVID si jde pro Tebe!

Druhý týden na ERASMU v Ljubljani už se nesl v duchu studia. Přednášky a cvičení se rozjíždějí, učitelé nám říkají požadavky a všechny ty ostatní studijní věci stejně jako v Čechách… Jsem zvědavý, jestli i účast na přednáškách opadne v průběhu semestru stejně jako v Čechách.

Kvalita angličtiny vyučujících se nesnížila a opět musím vyzdvihnout ochotu a „nestydatost“ Slovinců mluvit anglicky. Jako cizinec se tu zde cítím opravdu dobře. Dokonce se kvůli nám dvěma studentům „erasmákům“ změnil jazyk výuky předmětu BIM na angličtinu a nikomu to nevadilo, ba naopak, místní studenti toto rozhodnutí kladně kvitovali. Na tomto ERASMU si prodlužuji studium o půl roku (loňský zimní semestr jsem byl na Taiwanské NCKU, kde se bohužel neotevřel dostatek předmětů a musím proto prodlužovat studium o půl roku), nemusím tak splnit klasických 30 kreditů, ale pouze 20. Celkem mám zapsaných 22 kreditů a studium je tím pádem o něco jednodušší.

Bohužel, ani mě se nevyhýbají nutné změny v Learning Agreementu. Nutné papírové „zlo“ v podobě uznaných předmětů musím měnit. Některé předměty se neotevřely, jiné jsou naopak za míň kreditů a někteří učitelé jsou dokonce překvapeni, že máme zájem o jejich předmět… Takže příští týden nastane podpisové kolečko nejdůležitějšího dokumentu ERASMU (LA) – „oko za oko, předmět za předmět“.

Abych se ve volném čase nenudil, zapsal jsem si ještě povinnou tělesnou výchovu. S překvapení zjišťuji, že to nebude procházka růžovým sadem, jako na ČVUT. Hodiny se skládají z povinných prezencí na hodině TV, teorie a sportu ve svém volném čase. Počet odcvičených hodin ve škole se musí rovnat počtu odcvičených hodin ve volném čase, přičemž 1 hodina se rovná 1,5 hodiny cvičení. Každý pátek musíme poslat report, co jsme dělali za aktivitu a sdílet její údaje pomocí aplikace STRAVA, nebo GARMIN. A jako bonus je konec semestru zakončen Cooperovým běžeckým testem (12 minut běhu na atletickém oválu a měří se uběhnutá vzdálenost). Tabulkové hodnoty nejsou vůbec jednoduché! Takže žádné leháro, musíme MAKAŤ…

Stejně jako zbytek světa, i Slovinsko se potýká s pandemií COVID – 19. Opatření proti šíření se zpřísňují, ale zatím můžeme chodit do školy prezenčně. Bohužel nákaza se začíná rychle šířit, a to hlavně mezi námi mezinárodními studenty a na kolejích. Na našem patře jsou už tři pokoje v karanténě a někteří spolužáci stavaři už jsou nakaženi. Snažíme se dodržovat veškerá opatření a chovat se maximálně zodpovědně. Prosím o to i české studenty – buďme ohleduplní a trpěliví. Představa o cestováním nabitém ERASMU se tak trochu rozplývá. Nicméně se nám podařilo zjistit, že italská vláda vydává nová opatření každou neděli a současná situace nám dovoluje Itálii navštívit. Narychlo tedy vyplňujeme vládní dokumenty a vyměňujeme si maily se slovinským ministerstvem vnitra, zda nás po příjezdu z Itálie budou považovat za občany ČR, nebo za občany Slovinska. Naštěstí vše klaplo a můžeme narychlo odjet.

V pátek brzo ráno sedáme do auta a kolem poledne přijíždíme do Benátek. Celé město je liduprázdné! Nikde nikdo, žádné fronty, žádné tlačenice, žádný pocit ohrožení z velkého davu. Užíváme si den a půl v romantických uličkách, pijeme místní víno a ochutnáváme místní kuchyni. Počasí je skvělé a cestou zpátky se zastavujeme ve městě Trieste, které je bohaté na historii a působí bohatým přístavním dojmem. Zrovna se zde koná největší světový závod regat. Město je tím pádem plné lidí a v porovnání s Benátkami je šíleně přeplněné. V pozdních večerních hodinách překračujeme hranice zpět do Slovinska a bez jakékoliv kontroly se vracíme do Ljubljaně.

I přes nepřízeň situace s pandemií se nám povedlo překročit hranice a užít si cestování. Když všichni budeme používat zdravý rozum, budeme tolerantní, ohleduplní, budeme dodržovat vládní opatření a odložíme své ego stranou, tak pandemii zvládneme a budeme opět všichni dělat věci, které nás baví a živí. Odpoutejme se prosím od milného pocitu, že nedodržováním vládních opatření se bouříme a bojujeme proti vládě Andreje Babiše. Rouška je projevem ohleduplnosti, respektu a vzájemné tolerance. Nebuďme sobečtí!