V Dánsku nejsou opatření tak přísná jako v České Republice a cestovat po zemi se dá zcela bez komplikací (pouze s rouškou v dopravních prostředcích). Snažila jsem se být začátkem pobytu aktivní, abych stihla navštívit co nejvíce míst, než se dostaví dánské zimní počasí v podobě deště a silného větru.

Hned na začátku pobytu jsem nasedla na kolo a s kamarádem jsme jeli 27 km severně od Odense k moři. Počasí bylo perfektní, jen čím jsme byli blíže pobřeží, tím silněji proti nám foukal vítr. I když jsme jeli po rovině, pocitově jsme si pěkně zašlapali do kopce. Stálo to za to. Moře bylo perfektní (Max tam i vlezl), prošli jsme se po pláži a potkali krávy, které si také užívaly končícího léta. Krása. Zajímavé bylo i to, že jsem předtím nikdy tolik kilometrů na kole neujela (i s cestou zpět to bylo přes 50 km). V Dánsku nad tím člověk nepřemýšlí. Dá se tam dojet na kole? Tak se jede.

Další jednodenní výlety byly postupně do města Aarhus a do Kodaně. První město je sice menší a méně známé, ale osobně jsem si ho užila více. V obou jsme za den nachodili 28 km a viděli snad všechno, co se v jednom dni vidět dá. V Kodani jsme nezapomněli samozřejmě navštívit Malou mořskou vílu, přístav Nyhavn a alespoň z venku jsme se podívali na zábavní park Tivoli. Aarhus mě zase oslnil krásnou galerií ARoS a botanickými zahradami.

Samotný ostrov, na kterém se nachází město Odense, jsem již také stihla dosti projezdit (ať už na kole nebo vlakem). Nejprve jsme tedy jeli na sever na pobřeží Hasmark viz druhý odstavec. Dále na západ do města Middelfart, na východ do Nyborgu a na pláže v Kerteminde. Zcela jižně se nachází město Svenborg, ze kterého jsme se vydali na malý ostrůvek Ærø s roztomilými chatičkami na pobřeží. Ostrov Fyn je malý a pro samotné Dány asi nezajímavý, ale žije a cestuje se tu moc pěkně.

Největší cestu jsme podnikli během podzimních prázdnin. Půjčili jsme si auto a vyrazili na samý sever Dánska až na vrcholek jménem Grenen, kde se potkávají dvě moře: Severní a Baltské. Pokračovali jsme po západním pobřeží směrem k pevninské Evropě a zastavovali se v národních parcích, městech a kdykoliv nás něco zaujalo. Jedním z míst byl i Løkken, známí svými putujícími dunami a již nefungujícím majákem, který se postupně ztrácí v písku. Také nejstarší město v Dánsku Ribe bylo úchvatné, s uličkami a katedrálou připomínající spíše nějaké město z jihu Evropy.

Dánsko je země opravdu placatá, i při výstupu na malý kopeček máte rozhled do daleka. Zatím nám na cestách počasí přálo. Uvidíme, jak tomu bude nadále. Do konce pobytu zbývá ještě pěkná řádka týdnů a očekávám tedy, že budeme pokračovat v zkoumání a objevování dalších zákoutí této země.