– průlet dvěma měsíci

Je první půlka února, čtvrtek, já mám plné auto věcí a zítra ráno vyrážím směr Slovinsko, Ljubljana a začíná mi můj Erasmus na fakultě architektury. Na hranicích mě absolutně nikdo nekontroloval a cesta mi trvala asi 7 hodin. Následné nastěhování do bytu proběhlo jen s jednou myšlenkou – proč sis toho sbalila tolik?!!

Každopádně první týden byl plný objevování, poznávání a samozřejmě papírování, kterému jsem se nevyhnula, ale byli tady na nás připravení tak to šlo jak po másle. Začala mi samozřejmě i škola, která je zatím online a všechny hodiny vypadají zajímavě.

Skoro na všechny aktivity, které si dokážete představit je tu whatsappová skupina. Jsem asi v deseti z nich od tipů na jídlo, jogu, běhání až po hiking to the mountains. Z toho plyne jednoduché – i když je korona tak se můžete setkávat s lidmi a domlouvat se na různých aktivitách. Jednou z mých prvních byl výlet ke dvěma asi nejznámějším jezerům – Bled, Bohinj a k nedalekým vodopádům. Seznámila jsem se tak s holkama přímo z méhooboru a užili jsme si super den (viz. foto 1-3).

Zatím největší akcí, na které jsem se domluvili v rámci všech erasmáků v Ljubljani, byl venkovní piknik. Úkol byl jasný: “uvař nebo upeč cokoli ze tvé země, sbal si deku, vlastní příbor a talíř a přijeď do parku Tivoli” – největší park ve městě se spoustou možností na jakékoliv aktivity. Sešlo se nás spousta z různých koutů a to jídlo! bych vám přála ochutnat.

Já samozřejmě dělala tradiční český koláč s drobenkou a zaprášilo se po něm. (foto 4) Co se týká výletů do okolí opět se stačí jenom ozvat do skupiny “chci na výlet kdo jede se mnou” a během pár minut máte lidi, plán a už se můžete začít těšit. My takhle vyrazili např. na asi půl hodiny busem vzdálenou rozhledu Rašica. Přesvědčili jsme se, že každému funguje jinak google maps, ale nakonec to stejně vyhráli mapy.cz – ano pochopili jste správně, trochu jsme se na začátku ztratili. Dorazili jsme ale přesně na západ slunce po asi dvou hodinovém výšlapu a na výhled ani společnost si teda stěžovat nemůžu (viz. foto 5-7).

Asi vás bude zajímat jak je to tady s jídlem. Mají tady super systém nazvaný Boni, kdy na každý den v týdnu připadá jeden tenhle online bodík, se kterým jdete do restaurace a při prokázání, že jste opravdu student, vám prodají meni za sníženou cenu (cca 100-130kč) o všech chodech. Mně vystačí z obědového menu i na večeři, protože z některých restaurací je toho opravdu hodně. Nemusíte se tedy strachovat, že byste museli do školní jídelny, kde vaří to samé a úplně skvěle to nechutná. Jednoduše si stačí vybrat jestli máte chuť na pizzu, čínu, mexiko nebo lokální specialitku.

Celkově cestování v době korony tady není v porovnání s českem až takový problém. Stačí mít kolo, kartu na autobus nebo kamaráda s autem a jste “free to go” když zrovna nejsme v lockdownu jako na velikonoce. Naštěstí se to tady uvolňuje a některé kraje i otevřely zahrádky u restaurací tak se těším až mezi ně bude patřit i ten můj.

Abych ale nezapomněla na školu, protože cílem erasmu samozřejmě není cestování ale hlavně škola, tak jsem super spokojená i když je to jenom online. Podle očekávání je tu zcela jiný přístup, který mi v něčem vyhovuje víc než u nás na ČVUT. Máme za učitele i architekty ze zahraničí, kteří nám poskytují v rámci přednášek lekce od jiných zahraničních architektů, inženýrů či specialistů – naposledy to byl arch. z NY. Pracujeme v 90% ve skupinách jak s erasmákama tak slovincema a právě díky skupinám se můžeme potkávat, takže z určitého pohledu vlastně nemáme školu jenom online a upřímně komu by se to momentálně nelíbilo aspoň trochu se vrátit do normálu. Na přístup architektů jsem si musela z počátku zvyknout, protože pro mě nebylo obvyklé o věcech tolik mluvit a vyjadřovat svůj názor nebo vézt debatu v ateliéru. Studium tady mi otevřelo oči, že neexistuje pár cest k výsledku ale o mnoho víc a dá se o nich mluvit bez ostychu. Samozřejmě mi to rozšířilo obzory plus pomohlo ke kreativnosti a to je přesně to, co jsem od toho očekávala. Takže pokud tohle čte někdo z mého oboru tak ANO vyjeď ven ať poznáš spoustu jiných architektů, kteří tě namotivují!

Závěrem bych chtěla říct abyste se nebáli vycestovat. Korona, karanténa ani nikdo jiný vám nemůže bránit ve studování ve světě. Samozřejmě i já omezení pociťuji a dodržuji opatření, která zrovna platí, ale ty zkušenosti z jiné univerzity, kamarády a využití všech cestovatelských možností, které se mi naskytnou mi už nikdo nevezme a nemusí ani vám 🙂

A hlavně je to super!!