Na náš studijní zahraniční pobyt na Slovinsko jsme měli odjíždět těsně před začátkem semestru (tedy 1.10.2020). Bohužel strach ze sílícího koronavirového šílenství a zavádění restrikcí nás donutila sbalit si své saky paky mnohem rychleji a „zdrhnout za kopečky“ dříve, než nás Slovinská vláda zařadí na red list. Když říkám my, myslím tím sebe – Student FSv ČVUT v posledním ročníku magisterského studia a svou přítelkyni, která studuje poslední ročník medicíny na 1.LF UK. I přes nepřízeň společné nabídky studijních programů v zemích Evropy se nám podařilo najít zemi a universitu, která nabízí studium pro oba a může být přínosem pro náš další studijní a profesní život – University of Ljubjana.

Předodjezdové šílenství se ani nestihlo konat, protože bylo nahrazené nutným vystěhováním se ze Strahovských kolejí do garáže „skoro tchýně“, víkendovým běžeckým závodem a uzavřením pracovních povinností. Na sbalení nám tak zbývalo jen pár hodin. Žádné velké přemýšlení nad tím, kolik a jakých věcí budu potřebovat se nekonalo, naházel jsem oblečení do krosny, sbalil elektroniku a nějaké drobné věci. Potom nastala moje oblíbená hra – tetris v podobě „jak tohle všechno nacpeme do auta“, protože Helenka asi přemýšlela mnohem více než já, kolik potřebuje věcí… Malý Peugeot 208 zvaný „Mandarinka“ zvládl spolykat všechny naše věci, ale bohužel běžky, kola a lezecké vybavení se už nevešlo. V 8 večer se řítíme z Prahy na jih. Musím ještě tátovi vrátit dodávku, kterou nám půjčil na víkendový závod. Proběhne rychlé loučení, a hlavně předání peněz (díky Tati 😊). Noční párty na rakouské dálnici může začít. Zvládáme dojet až těsně před Slovinské hranice a jelikož nemáme Slovinskou dálniční známku, rozhodujeme se přespat ve spacáku u silnice a přejet hranice až ráno na malém hraničním přechodu.

Vstup do Slovinska byl poměrně přívětivý. Zastavil nás na hranicích celník s celnicí, podívali se, že máme platné ID a acceptance letter, popřáli nám hezké studium a jeli jsme vstříc hlavnímu městu. V porovnání s Prahou spíše vesnice. Město s populací 300 000 obyvatel jsme projeli poměrně hladce až na všudypřítomné bezohledné cyklisty, na které jsem jako správný nevyspalý skoropražák nadával. Po příjezdu jsme měli naplánovanou jen jednu věc – ubytovat se. Jak to znám z pražských strahovských kolejí, připravoval jsem se na celodenní anabázi s papíry, placením, dezinformovaností a nakonec překvapením z hnusného pokoje. Překvapení přišlo už u vstupu na ubytovací oddělení. Příjemná studentka, která organizovala vstup do objektu kvůli covid nařízením, a která věděla, co s námi. Další dětinské pobavení přišlo v podobě cedulky „KADITI PREPOVEDANO“ – UF, ještě že se mi nechce… 😀 … (Ano, je to hodně dětinská zábava, ale byl jsem nevyspalý a upřímně mě to pobavilo). Žádné složité papírování se ale nekonalo, místo toho jsme byli odbaveni asi za půl hodinky i se zaplacením kauce, a ještě jsme dostali na výběr, na jakou kolej bychom rádi. Na doporučení jsme si vzali kolej, která je sice dál od centra, ale dá se u ní zadarmo parkovat. Klíče od pokoje dostáváme do 5 minut od místního hospodáře.

Kolej je buňkový systém – dva pokoje sdílejí jednu kuchyňku a koupelnu. A musím říct, že kolej vypadá luxusně (možná jsem zhýčkaný ze Strahova…), ale jsou zde dvě lednice, vařič a pár pánviček. Pokoj samostatný má dvě již postlané postele s dostatkem úložného prostoru a stoly, které ladí k poličkám. Jak říkám – luxus.

Škola by zatím měla být prezenčně, ale to se může změnit ze dne na den. Zatím mám za sebou jen jednu hodinu a podle kvality angličtiny našeho vyučujícího musím říct, že to vypadá na hezký semestr. Všichni mluví dobře anglicky a je vidět, že si studenty hýčkají. Důkazem toho je možnost jednou denně navštívit jakoukoliv hodinu s trenérem, nebo i bez něj v místním sportovním centru. V nabídce jsou funkční tréninky s vlastní vahou, běžecké tréninky, posilovna, badminton a mnoho dalšího.

Díky, ČVUT, že jsem mohl opět někam vyjet a poznávat studium v zahraničí, zatím je to SUPER 😊