Do Dánska jsem přijela na konci srpna a již prvního září jsem zde nastoupila na Southern University of Denmark. Univerzita má poměrně rozsáhlý kampus s bazénem přístupným veřejnosti a běžeckým oválem. Jezdím do školy na kole, od místa mého bydliště je to zhruba 7 kilometrů (30 minut).

I navzdory koronaviru do školy chodíme/jezdíme, někdo více a někdo méně. Zapsané mám 4 předměty, z čehož 3 jsou online. Tím pádem vstávám v 6:30 jen jednou týdně, na druhou stranu nemám takový kontakt se spolužáky a učiteli. Výuka je zde postavená jinak než na vysokých školách v České republice (alespoň já tuto zkušenost z FEL ČVUT nemám). Všechny mé hodiny jsou ve 4 hodinových blocích, které se skládají z přednášek, práce ve skupinách, různých cvičení a samozřejmě i přestávek. Běžně tu dostáváme domácí úkoly ve formě povinné literatury či přípravy krátkých prezentací a projektů. Výuka je zde poměrně interaktivní, a když se studentům chce, mohou se snadno zapojit.

Formy ubytování jsou tu různé: od kolejí blízko školy, které mohou trochu připomínat Strahov, po samostatné byty pro 4 studenty, kdy se ovšem prodlužuje doba dojíždění. Já bydlím v té druhé variantě se 2 dalšími studentkami. Byteček je to moc pěkný, každá máme svůj pokoj, společné prostory jsou kuchyň, obývák a koupelna. Vnitřek bytu a vnější okna jsou odděleny pomyslným balkónem, dají se zde skladovat kola, věšet prádlo…

Na bytě pračku nemáme. V přízemí jiného paneláku, než bydlíme, se nachází prádelna. 12 praček občas o víkendu nezvládá nápor obyvatel celého sídliště a musí se čekat. Prádelna se ovšem zavírá v 9 večer, takže není radno čekat moc dlouho. Já si tam napoprvé nakráčela v půl deváté. Naplnila jsem pračku a zalila jsem prádlo pracím gelem, jen abych se dozvěděla, že si už ten den nevyperu. Prádlo jsem tam nechala a vrátila se k němu druhý den ráno. Takže praní je tu (občas) sranda.

Navzdory všem omezením se s „živými“ lidmi z masa a kostí vídám často. Nejen se spolubydlícími ale i s jinými výměnnými studenti, kdy se sejdeme u někoho v bytě či zajdeme do města někam posedět. Také školní projekty se ukázaly být dobrou příležitostí pro potkávání a poznávání lidí. Například semestrální projekt v jednom předmětu mám se spolužáky, kteří bydlí na stejném sídlišti. Online hodiny tedy sledujeme spolu a rovnou můžeme při hodinách pracovat na dílčích cvičeních či celém projektu.