„Všude dobře, tak co doma“
říkal jsem si už v létě 2017, kdy jsem poprvé odjel „na zkušenou“ na čtvrt roku do Ameriky zlepšit si angličtinu a zkusit přežít. Tenkrát se jednalo o práci v dětském táboře, takže jsem věděl, že hlady neumřu. Od té doby jsem měl v hlavě touhu vrátit se zpět a zkusit studium v zahraničí, ale pokaždé mě zabrzdilo „co když“ – co když nebudu rozumět výkladu, co když nebudu vědět jak na domácí úkol, co když nezvládnu zkouškové a vyhodí mě ze školy, co když nebudu mít dost peněz… A tak jsem vždycky myšlenku na studium v zahraničí zahnal „racionálním“ co když, které bylo (jak se později ukázalo) úplně neracionální.

„Pojď, vypadneme někam, chci to zkusit“
vypadlo jednou při pivku z kamaráda, o kterém bych vůbec neřekl, že by rád zkusil studium v zahraničí. Zrodila se z nás dvojka lehce pochybovačných studentů ČVUT fakulty stavební, kteří chtějí v 1. ročníku magisterského studia „vypadnout“ někam do zahraničí. 1. ročník magisterského studia není náhodou, neboť pokud by nás vyhodili, tak bychom si jen zopakovali první ročník, ale o nic bychom nepřišli. V úvahu připadali tři země – Singapur a velmi prestižní universita, USA – moje touha vrátit se zpět a jako poslední Taiwan – protože proč ne. Singapur nám utekl už při výběrovém řízení, kdy jsme ani jeden nedosáhli na dostatečný počet bodů z anglického testu a USA zavřelo svoje brány hned po hrubém propočítání financí. Takže? Taiwan it is!

„A kdy odlétáte do toho Thajska“
ozývalo se pokaždé, když přišla řeč na studium v zahraničí s přáteli, včetně těch vysokoškolských. Po pár pokusech vysvětlování jsem rezignoval a odpovídal jsem jen „Taiwan vole!“ Upřímně musím říct, že jsem taky nevěděl kde Taiwan přesně je. Nastala tak chvíle „googlení“ a informace byly objasněné – malý ostrůvek napravo od Číny, kousek nad Filipínami a pod Japonskem, který je cca 2x menší než ČR, má cca 2x více obyvatel než ČR, politická situace je složitá (Čína neuznává Taiwan jako nezávislý stát), ale hlavně má více než 100 vrcholů vyšších než 3 000 m n.m. včetně nejvyššího, který dosahuje téměř 4 tis. Tak tam chci! Nutno říct, že universita, na kterou jsme se hlásili, byla taky velmi dobrá a na světovém žebříčku hodnocení universit byla o něco málo výše než ČVUT.

National Cheng Kung University aneb kulturní šok!
Po příletu do hlavního města nás čekalo příjemné překvapení – většina nápisů dvojjazyčně (čínsky a anglicky), naše orientace tak byla poměrně snadná. Ovšem po přesunu do města Tainan, kde byla naše škola, tomu bylo jinak. Všechno čínsky! Nebýt mého „buddyho“ (Taiwanský kamarád, který Vám má pomoct s orientací a vším potřebným), tak bychom byli asi ztracení. Díky mé buddy Yusan jsme mohli začít žít Taiwanský universitní život!

Začátek studia ale nebyl tak jednoduchý, měli jsme ve studijním plánu celkem 9 předmětů, ovšem vystřízlivění přišlo, když na polovině předmětů Taiwanský profesor natvrdo řekl, že prezentace je sice anglicky, ale vyučovat bude v čínštině, protože to anglicky neumí! Zbyly nám tedy pouze 4 předměty, které jsme mohli odstudovat. Taiwanský systém učení nás neuvěřitelně zaujal. Jelikož jsme byli již na magisterském studiu, kladl se velký důraz na práci ve skupinách a řešení reálných problémů, místo klasického biflování a počítání tun příkladů. Nejvíce mě zaujaly předměty Deep Excavation and Foundation Engineering (Výkopové práce a hlubinné zakládání) a Energy Saving in Buildings (Energetické úspory v objektech), kde jsme každou hodinu řešili nějaký reálný příklad a naším úkolem bylo navrhovat a odhalovat problémy, které mohou nastat a proč. Hodiny byly víceméně podobné a velmi interaktivní. Je pravdou, že s angličtinou jsem občas bojoval, protože anglická výslovnost některých učitelů byla nečitelná a abych opravdu porozuměl, musel jsem se velmi soustředit, což bohužel nejde 2 hodiny v kuse. Navzdory anglickému jazyku jsme školu zvládli, a ještě jsme měli dost času na poznávání krás Taiwanu.

Instantní krása
Tak bych nazval cestování po tomto ostrově. Jelikož je tak malý a silniční síť je poměrně hustá, všude se dá velmi jednoduše dostat skútrem, i když můj skútr tvrdil něco jiného, když jsme se za jediný den vyškrábali z 0 m n.m. do nejvýše položeného silničního sedla ve výšce 3 275 m n.m. Když jsme chtěli vylézt na nějaký kopec, prostě jsme šli a nemuseli jsme pro to „trpět“ jako v Evropě, kde musíte tahat batoh, dostupnost místa je mnohem složitější, teoretický útěk také a počasí je nevyzpytatelné. Na Taiwanu stačí zaparkovat skútr a za chvilku jste na požadovaném místě. Jedinou překážkou je, že v případě národních parků se musí vyplnit povolení ke vstupu, které nám nejednou překazilo plány. Celý ostrov se nám podařilo objet za 5 dní. Velmi příjemným bonusem při cestování jsou místní obyvatelé – nadmíru přátelští a velmi nápomocní Taiwanci. Nikde jsem nepoznal v civilizované kultuře tak ochotné lidi jako tady, i když neuměli jazyk, vždy nabídli pomoc i bez vyzvání.

Jestli je na Taiwanu něco úplně jinak než v Evropě, tak je to zábava. Stal jsem se členem horolezeckého a badmintonového klubu, takže jsem měl poměrně hodně kontaktu s místními studenty. Alkohol se vůbec nepije! Klasické po-sportovní pivko se nekonalo, místo toho tráví místní sportovci čas společným stravováním. V Čechách hospoda, na Taiwanu buď restaurace, nebo street food a night markety. Nikdo z místních si totiž nevaří! Domácnosti kolikrát nemají ani kuchyni, protože na Taiwanu se všichni stravují venku, nebo si nechávají jídlo dovézt. Důvodem je jeho nízká cena a extrémní výběr s rychlou obsluhou. Pouliční restaurace každý večer praskají ve švech a vrcholem gastronomie jsou tzv. night markety, kde je vždy část s jídlem a část s prodejem cetkového zboží. Musím uznat, že jídlo na nočních marketech bylo úžasné, za jediný večer jsem mohl ochutnat všechny chutě Taiwanu a přilehlých asijských zemí!

Jídlo se stalo mou oblíbenou součástí života na ostrově, ovšem chvilku to trvalo, protože klasická česká brambora byla na Taiwanu raritou. Po dvou týdnech krize z jezení rýže jsem přišel na chuť místní kuchyni a užíval jsem si hlavně různé druhy polévko-nudlí. Součástí života se staly také chrámy a rituály uctívání božstva. Nádherné stavby doplněné sochami poutali naši pozornost a jako stavaři jsme museli smeknout, kde všude a jak velké chrámy je vůbec možné vybudovat!

Samozřejmě, celý pobyt nebyl vždy taková pohoda. Tajfuny, zemětřesení a sesuvy půdy, které sužují zemi v letním období, jsou součást života a je třeba s nimi počítat. Pro Evropana nesnesitelné horko spojené s vlhkostí a v neposlední řadě nebezpečí exotických nemocí jako třeba horečka dengue, která každoročně plošně zasahuje celý Taiwan. Ale to všechno je přijatelná daň za zbytek neuvěřitelně bohatého ostrova na zážitky, jakou jsou potápění se želvami, vysoké hory, bohatá kultura, výborné jídlo, útesy vystupující rovnou z moře, pláže, čajové plantáže, zvířata a mnohé další.

To vše se skrývá za tím, když si řeknete, že kašlete na „co když“!

Tomáš Pils, FSv